Thorupill, kdysi nazývaný i kitsepill, lootspill, nebo kotepill – tradiční estonské dudy byly považovány za nenávratně mizející fenomén baltské lidové kultury. Naštěstí se v polovině XX. století našli nadšenci, kteří oživili zájem o nástroj a vrátili ho do živého užívání.
Až do dvacátého století se tyto dudy nafukovaly ústy, dnes k nim bývá připojen i dmychací měch, se kterým se estonští dudáci setkávali u českých nástrojů na strakonickém festivalu. Zásobní měch thorupillu si zachoval tvar tuleního žaludku, i když dnes bývá vyroben také z kožešiny nebo jiného materiálu. Válcový vývrt melodické i bordunových píšťal přibližuje jejich zvuk naším zvyklostem. Borduny mohou být výjimečně až tři a, aby se nepohupovaly za hráčovými zády k zemi, zavěšují se na řemínku pod předloktí pravé ruky, nebo také pomocí ozdobné šňůry hráčovi na krk.
Jméno tohoto nástroje jej prý odkazuje na severského boha Thora. Pill pak znamená prostě hudební nástroj (jakýkoli).
Na obnově obliby tohoto zajímavého nástroje i novodobém rozvoji jeho forem má lví podíl vynikající dudák Ants Taul, který patříval mezi aktivní účastníky festivalu ve Strakonicích.